Někteří fotografové milují techniku, jiní hledají dokonalou pózu. Tom Greiner to má ale jinak – jeho největší vášní jsou emoce. Ty upřímné, skutečné a někdy úplně neplánované chvíle, které dělají svatby nezapomenutelnými.
Tom je svatební fotograf s desetiletou praxí, jehož práce je postavená na upřímnosti, vášni pro emoce a unikátním vizuálním vnímání. Jeho pohled na svět je navíc zcela unikátní: trpí fotofobií (vyšší citlivostí na světlo) a v důsledku toho jinak vnímá sytost barev, zejména v zeleném spektru. Tato oční vada mu umožňuje přistupovat k barvám s extrémní citlivostí.

Tom se ostře vymezuje vůči drahému svatebnímu byznysu a nabízí autentické vzpomínky za férové ceny. Co podle něj dělá dobrou fotografii, jaké jsou jeho sny a jak přistupuje k práci se světlem i v těch nejnáročnějších podmínkách?

Přečtěte si exkluzivní rozhovor s naším DODAVATELEM MĚSÍCE.

Jak jste se dostal k focení? Jak dlouho se tomu věnujete?

K focení jsem se dostal tak, že jsem byl chvíli před foťákem a nechával se fotit. Po čase jsem se ale sám sobě přestal líbit a tak jsem si řekl, že bych chtěl být na druhé straně. Bylo to v době, kdy mi měl táta koupit ojeté auto (myslím k maturitě nebo k 18. narozeninám), ale od spolužáků jsem neustále poslouchal, že nemají na benzín.

Řekl jsem tedy tátovi, že by mě bavilo fotit, a on mě v tom okamžitě začal podporovat. Hned druhý den mi volal z práce, že už nějaké foťáky vybral, ať se přijedu podívat. A tak to začalo. Pomohlo mi, že jsem měl kolem sebe spoustu kamarádek, které dělaly modeling. Věnuji se tomu už 10 let.

Pamatujete si na svou úplně první fotku? A co ta, na kterou jste byl opravdu hrdý?

Ano, pamatuji si na své první fotky, na které jsem hrdý. Když jsem začínal, nefotil jsem svatby, ale kreativní věci a hodně v noci – začínal jsem jako noční fotograf. Strašně rád jsem fotil s prskavkami a světýlky.

Díky tomu, že jsem měl odlišnou tvorbu, si mě brzy začali všímat slavní lidé, influenceři a youtubeři, a začal jsem fotit i je. Byla to úplně jiná práce, než jakou dělám dnes.

Kdybych to měl převést na svatební fotografii, úplně si nevzpomínám na tu jednu svatbu, která by mě změnila. Vím ale, že jedna událost ve mně probudila tak silné emoce, že jsem si řekl: ‚Jo, tohle chci dělat, tady se cítím jako doma.

Kdo vás ve focení nejvíce ovlivnil anebo inspiroval?

Hodně se inspiruji v zahraničí, kam bych to chtěl jednou dotáhnout. Nemám ale žádná konkrétní jména, která by mě vysloveně ovlivňovala. Naopak se snažím sledovat i ty, kteří nejsou tolik známí. O tolik krásných fotek totiž přicházíme jen proto, že nám je Instagram neukazuje. Přitom existuje spousta šikovných lidí, o kterých ani nevíme.

Jaký typ focení vás nejvíce baví a proč?

Nejvíc mě baví svatební focení. Je to oblast, ve které se vidím a kterou žiji. Celou svatbu bych dokázal nafotit od A do Z, i kdyby mě někdo vzbudil ve tři ráno. Proto se také na Instagramu a všude prezentuji jako svatební fotograf. Samozřejmě fotím i rodiny a děti, ale ty moc nezveřejňuji, protože si buduji primárně svatební profil.

Jak byste popsal svůj styl?

Můj styl focení je takový, že do dění moc nezasahuji a spíše hledám a zachycuji přirozené momenty a úhly. Na svatbě jsem většinou takový ‚neviditelný host‘.

Když si ale pár neví rady, samozřejmě rád poradím a řeknu jim, jak na to.

Jaký fotoaparát a objektivy používáte nejčastěji?

Od samého začátku mám jenom Nikony a objektivy 35mm 1.8 a 85mm 1.8. Toto kombo miluju a nedám na něj dopustit.

Co podle vás dělá fotografii dobrou?

Podle mě dobrou fotografii dělá emoce, která skrze tu fotku na vás promluví. Nemusí jít o nijak extra upravenou nebo technicky dokonalou fotku. Může být vyfocená třeba i ‚na bramboru‘, ale pokud z ní jde něco cítit a fotograf dokázal ve správný čas zachytit ten správný okamžik, pak je ta fotka neocenitelná.

Unikátní vizuální vnímání a boj s byznysem

Jak pracujete se světlem, když nejsou ideální podmínky?

Jsem kreativní, a proto když nejsou ideální světelné podmínky, tak to miluji! Mám rád, když musím ‚vařit z vody‘.

Fotograf se zkrátka musí naučit fotit jak ráno za přímého slunce, tak i večer, aby ho nic nepřekvapilo. Je potřeba si vyhrát se stíny a světlem, pochopit jeho myšlenku a naučit se s ním pracovat za všech okolností – občas chodíme fotit třeba i ve 3 odpoledne, kdy je sluníčko obzvlášť ostré.

Jak důležitá je pro vás postprodukce a jak s ní pracujete?

Postprodukce je pro mě velice důležitá, protože přidává fotce finální hodnotu a má velký podíl na celkovém výsledku, ačkoliv se to nezdá.

My fotografové se s post procesem docela dost nadřeme. Byly doby, kdy jsem seděl dny u počítače, než jsem dokončil všechny fotky. S každým krokem a úpravou se ale zrychluji a neustále zjišťuji, kde se dá čas ušetřit.

Jak navazujete důvěru s lidmi, které fotíte?

Důvěra mezi klientem a fotografem je hlavně o sympatiích a vzájemném propojení. I kdyby měl fotograf skvělé fotky, pokud si s lidmi nesedne, nevrátí se k němu.

Za mě je důležité, jaký člověk je – zda jste ‚napojeni‘ na stejnou vlnu. Já se snažím být empatický a dokážu si rozumět úplně s každým.

Máte nějaký tip, jak se lidé před objektivem mohou uvolnit?

Je docela časté, že se ke mně vrací rodinky s tatínky, kteří se neradi fotí. Nesnažím se je totiž nutit do zbytečných nebo složitých póz. Chápu je, napojím se na jejich vlnu a snažím se focení přizpůsobit tak, aby pro ně nebylo tragické.

A zatím mi to vychází – tatínkové, co se neradi fotí, ke mně chodí i třikrát nebo čtyřikrát do roka. Můj tip je: být k nim empatický, zjistit, co mají a nemají rádi, a nedělat složité pózy.

Jak řešíte situace, kdy se focení nedaří nebo klient není spokojený?

V první řadě mi jde vždy o klienta. Když náhodou někdo není spokojený, nabídnu mu nové focení, nebo třeba dárek v podobě fotoknížky. Zatím se mi to stalo snad jen dvakrát za 10 let (zaťukávám na zuby).

Každopádně by měl mít člověk sebereflexi. Pokud je chyba na straně fotografa, je nutné ji řešit. Co bych poradil? Určitě poslat album někomu, koho neznáte, aby vám na to dal třetí, nezaujatý pohled.

Co vás aktuálně nejvíc baví fotit – máte nějaké téma, které vás teď drží?

Já prostě miluji svatby, žiji jimi a jsou pro mě na prvním místě.

Kromě toho fotím i rodiny, děti a těhotenské focení, ale to je pro mě spíše takový druhořadý relax.

Co vás na focení nejvíc naplňuje?

Nejvíce mě naplňuje, když mohu lidem zachycenými okamžiky dodat krásné emotivní vzpomínky. To je pro mě nejvíc.

Ta radost klientů, když dostanou fotky a napíšou krásné zprávy, to je pro nás fotografy hnací motor.

Stop byznysu a čekání na správný moment

 Je něco, co vás na fotografické profesi štve?

Ano, rozhodně – a to je svatební byznys, proti kterému se snažím bojovat. Nemám rád koordinátorky a jim podobné lidi, kteří si berou provize. S takovými nespolupracuji.

Svatební focení dělám z lásky a baví mě to, to, že mě to živí, je až ta druhá, krásná věc. Všichni mi radí, ať zdražím, ale já jsem se svou cenou spokojený a vůči klientům to nepovažuji za fér. Zdražovat budu, až přijde inflace a zdraží se mi věci okolo. Zatím chci novomanželům držet krásné ceny. Nedivím se pak, že svatby stojí tolik, protože když je někde předpona svatba, je to 300% přirážka.

Jaké máte fotografické sny nebo cíle do budoucna?

Můj hlavní cíl je určitě focení v zahraničí. Velmi miluji Itálii, takže tam bych chtěl fotit pravidelně! Už se mi to sice dvakrát splnilo, ale chtěl bych těchto zahraničních zakázek víc.

Vyvíjí se váš styl, nebo máte pocit, že jste ho už našel?

Myslím, že za těch 10 let už jsem svůj styl objevil, strašně mě baví a mám ho rád. Ale jak to bývá, člověk není pořád spokojený s jedním. Mám neustálou potřebu se zlepšovat, učit se novým věcem a posouvat se někam dál. Je tedy možné, že se můj styl někdy změní.

Kolik fotek obvykle nafotíte a kolik z nich nakonec použijete?

Byly doby, kdy jsem fotil až 9 tisíc fotek za svatbu. Pak jsem si ale uvědomil, že fotím spoustu zbytečností bez významu.

Proto jsem se začal zaměřovat víc na emoce a momenty, které něco řeknou. Dnes chodím domů s přibližně 3500 fotkami za svatbu a nakonec vyberu a upravím 500 až 700 fotek, které dodávám i v černobílé variantě.

Jak zachytit “správný moment” – je to náhoda, nebo plán?

Za mě stoprocentně ty nejlepší fotky vznikají náhodou. To můžu potvrdit i u sebe – kdykoliv nějaká fotka vyhrála soutěž, vždycky jsem si říkal: ‚Ty jo, ale tahle fotka vznikla úplně náhodou.‘

Nejlepší je proto čekat na ten správný moment a být připraven, než zběsile fotit.

Jakou radu byste dal začínajícím fotografům?

Pro začínající fotografy mám sice klišé, ale pravdivou radu: fotit, fotit, fotit. A hlavně: nebát se být inovativní, zkoušet nové věci. Buď to vyjde, nebo ne, ale nesmíte se bát! Držím všem palce, ať se jim daří.

Pokud vás jeho tvorba zaujala, můžete si poslechnout i jeho povídání v podcastu, díky kterému si ho vybralo už několik nevěst.
Spotify
Apple Podcasts

Redakce Svatby v Česku tohoto fotografa za jeho přístup, empatii a úžasné, upřímné emoce v jeho fotografiích rozhodně doporučuje. Jeho krásné svatební snímky si můžete prohlédnout na jeho i našem Instagramu i na našem webu v rámci článků, které připravujeme.

foto: Tom Greiner, tom_greiner_photography