Únor patří lásce, a proto vám představujeme tým Svatby v podhůří. Terka, Pája a Lucka nás dostaly mottem, že svatby se musí dělat „srdcem“. A nejsou to jen řeči. Jejich cesta vedla od šití vývazků s miminkem na rukou až po vlastní ateliér v Třinci. Přečtěte si, jak se z nadšení pro Pinterest a akvarel zrodila agentura, která nevěstám vyřeší vše „pod jednou střechou“.

Kdo všechno tvoří Svatby v podhůří a jak byste se popsaly třemi slovy?

Aktuálně naši základnu tvoří Terka, Pája a Lucka a jsme každá z úplně jiného těsta. Ale zároveň to rozšiřuje náš záběr. Jedna druhou dokážeme popíchnout, zkritizovat, ale zároveň podržet, podpořit a pomoct.

OHEŇ – ta, co zvedne telefon, vyřeší krizovku a rozjede to a přijde k tomu s dalším nápadem,

VODA – ta, co se nechá vést intuicí, čte mezi řádky a snaží se navnímat situaci,

ZEMĚ – ta, co má harmonogram v hlavě i v diáři a drží danou situaci pohromadě.

Jak vznikl ten nápad založit agenturu, která nevěstám vyřeší úplně všechno od kytic až po zasedací pořádek?

Terka: Byla to opravdu dlouhá cesta, která začala už před osmi lety svatbou mojí a Páji. Pokračovala pomocí kamarádkám, až z toho postupně vzešla myšlenka a sen založit si svatební agenturu. Mít hezkou kancelář a pomáhat klientům se vším, co je v našich silách, co nás baví a co nám zároveň jde. Já, Terka, jako organizační typ a tehdy naprostý nadšenec do pinterestových svateb, a Pája jako grafička s nadšením pro malování akvarelem. Zpočátku jsme ale vůbec nevěděly, co všechno budeme nabízet. Začínaly jsme úplně od nuly – šitím svatebních vývazků, výrobou ručně psaných jmenovek a dalších drobností. Bylo to v té nejhorší době covidu a já měla navíc malé miminko. Další rok přišla první opravdová zakázka: svatba mé kamarádky. Dostaly jsme možnost vyzdobit ji celou, včetně tiskovin a květin, jen svatební kytici dělala jiná floristka (na tu jsem si tehdy ještě netroufla). Mělo to velký úspěch a budu jí vždycky vděčná za to, že nám tehdy dala svou důvěru. Právě na to se totiž začaly nabalovat další zakázky.

Často jsme ale narážely na to, že nenabízíme kompletní floristické služby, a někdy byl problém se spoluprací s jinými floristkami. Řekla jsem si, že takhle to dál nejde a naučím se vázat i kytice. Od roku 2023 tedy nabízíme kompletní výzdoby „pod jednou střechou“ a do týmu jsme navíc přibraly koordinátorku Lucku. A myslím, že je to přesně to, proč si nás klienti vybírají, protože mají vše pod jednou střechou. Po šesti intenzivních letech, kdy už nám to děti dovolí, si nyní otevíráme vlastní svatební ateliér v Třinci. Takže si opravdu plníme sen. 🙂

Vaše motto je, že děláte svatby „srdcem“. Co si pod tím máme představit v praxi?

Terka: Do každé svatby dáváme i kus našeho srdce. Snažíme se klienty trošku poznat, často si s nimi tykáme, snažíme se být takové jejich kamarádky a chceme pro ně to nejlepší. Nebereme to v první řadě jako business. Snažíme se je poslouchat, nacítit se na ně a vytvořit jim zkrátka svatbu, která bude jejich, nejen kopie z Pinterestu.

Pavla: V tiskovinách hledáme společnou cestu a jedinečnými detaily potěšit nejen ženicha a nevěstu, ale každého hosta. 

Lucka: Nebereme to jen jako práci, kterou musíme udělat. I když se třeba jedná jen o koordinaci svatebního dne, vždy se snažím snoubence poznat. Vědět jací jsou, jestli chtějí být středem pozornosti nebo spíše méně. Několikrát si spolu před svatbou voláme, ať poznám co nejlépe já je, ale i oni mě. Ve svatební den tam nejsem jen pro novomanžele, ale pro všechny hosty.

Pamatujete si na svou úplně první společnou svatbu? Jaké pocity jste z ní měly?

Terka: S Pavlou jsme úplně první zakázku měly v červnu 2021, pořád ještě platila různá covidová opatření, která se měnila ze dne na den, a pamatuju si, že jsme 3 týdny před svatbou doufaly, že ta svatba vůbec bude. Dekorace jsem nakupovala asi teprve 2 týdny dopředu. Vše se dělalo dost na poslední chvíli. Poprvé jsme objednávaly a čistily květiny a řešily první problémy. Byl to šrumec, do toho doma máte desetiměsíční miminko… 😀 Spoustu věcí jsme chystaly už předem, ať vše neděláme na místě, ale stejně se objevily problémy, které najednou musíte vyřešit. Pamatuji si třeba, že jsme přijely na svatební místo a suknice na čelním stole byla z papíru!!! Na zdobení nás bylo tehdy více, ale nikdo nevěděl, co vlastně má dělat, zavládl neorganizovaný chaos. Pocity byly různorodé 😄. Nakonec ale vše dopadlo dobře, s výsledkem byli všichni spokojení a pro nás to byla totální škola.

Jste spíš sehraný tým, kde má každá svou roli, nebo děláte všechno naráz?

Terka: Každá máme svou roli, tedy – Lucka je organizační článek, Pavla tvoří veškeré tiskoviny a já Terka mám na starosti kompletní design a květiny, ale zároveň si navzájem pomáháme, když je potřeba. Pozn. Já jim oběma někdy do toho dost kecám, uznávám… 🙈

Co vás na zdobení a floristice baví úplně nejvíc? 

Terka: Různorodost svateb, konkrétní příběh a charakter, který se skrývá za každou výzdobou. No a samozřejmě, když vaši práci novomanželé nebo hosté docení a pochválí. Taky mě baví “před a po” – to, jak se prázdný sál promění v prostor, který má duši a najednou má úplně jinou a krásnou atmosféru.

Upřímně – co je na koordinaci svatby v Moravskoslezském kraji to nejtěžší?

Lucka: Neřekla bych sice, že je to to nejtěžší, ale u nás žije hodně svérázných lidí. Hlavně tedy u nás na úplném východě republiky. Tedy pak je někdy hodně těžké přesvědčit hosty, že už si nemají objednávat další pivo, když za chvíli začíná obřad nebo si už nemůžou jít sednout do sálu, když nás čeká ještě společná fotka 😀 Ale možná bych ještě řekla, že u nás není ještě tak běžná koordinace, a proto se často potýkáme s tím, že snoubenci nemají ani představu, co taková koordinace obnáší a v čem jim to usnadní celé přípravy a jejich svatební den. A samozřejmě i jejich svědkům, kteří většinou takovou tu roli koordinátorky na svatbě zaujímají.

Působíte v našem kraji i v sousedním Polsku. Vidíte nějaký rozdíl v tom, jak se k plánování svatby staví české a polské nevěsty? Jsou tam jiné tradice nebo nároky na dekorace? 

Terka: Z pozice floristky a dekoratérky vidím, že u Poláků převládají bohaté výzdoby nad minimalismem. Některé jsou na mě už moc, je to až kýč a osobně mi přijde škoda zaplácat vše květinami, které stejně nevydrží dlouho. Někteří klienti chtějí květinami ozdobit třeba i rautové mísy, podobně jako dort, což je pro mě naprosto nepochopitelné. U Čechů je to naopak – ti spíše preferují minimalismus. Často by jim i na stole pro novomanžele stačilo jen pár váziček, takže je někdy musím trošku přemlouvat, aby byl alespoň jejich stůl o něco více vyzdobený. S tím se samozřejmě pojí i rozpočty na výzdobu; ty polské jsou často o dost vyšší než české. Poláci také na rozdíl od Čechů většinou nechtějí kytice pro maminky.“

Zažily jste situaci, kdy šlo „do tuhého“, ale díky vaší přípravě hosté ani novomanželé nic nepoznali?

Terka: Poměrně často 😀 Stává se, že nedorazí nějaké květiny, které nutně potřebujeme, nebo dorazí v hrozném stavu a musíme improvizovat. Takže jsem jednou třeba vlezla babičce na zahradu pro uschlé hortenzie a přestříkala je auto lakem na požadovanou barvu. Naštěstí to opravdu nešlo poznat. 

Pavla: Jednou jsem omylem nechala udělat na bílou desku bílý pvc nápis místo černého. Krve by se mě nedořezal. Byl pátek večer. V sobotu ráno svatba. S Terkou jsme pak každé jednotlivé písmeno přelakovávaly černým lakem na nehty skoro celou věčnost. Snad to nikdo nepoznal 😀

Grafika a tiskoviny jsou první věc, kterou hosté vidí. Jak moc je podle vás důležité sladit oznámení s výsledným stylem hostiny?

Pavla: Dá se říct, že to důležité je – svatba tak působí jako kompletní balíček, všechno hraje dokonale sladěnými barvami, písmem a celkovým stylem. Často lze přes oznámení odhadnout nádech v jakém stylu se svatba ponese – jemné kvítí může naznačovat romantiku, barevné oznámení nám může dát najevo, do kterých barev se můžeme jako hosté obléct nebo například tematickým oznámením můžeme svatebčany zapojit do svatebního dne ještě víc než obvykle.

Co vás na vaší práci nejvíce naplňuje a dodává vám energii v náročné sezóně?

Pavla: Nejvíc nás nakopnou zpětné vazby. Bez těch by se těžko tvořilo. U tiskovin ve většině případů dochází k osobnímu předání a mým zvykem je, že jedno oznámení mám určené přímo pro novomanžely a můžou si jej otevřít rovnou při předání. Vždy jsem šíleně nervózní…

Terka: Za mě taky určitě zpětné vazby a pak jídlo, čím víc práce mám a jsem ve stresu, tím víc myslím na jídlo! Koláčky, koblížky a tak 😀

Lucka: S holkama můžu jen souhlasit, že je to ta zpětná vazba. A zároveň když v ten jejich nejdůležitější den vidím, jak si to novomanželé užívají a s nimi i všichni jejich pozvaní hosté.

Kdyby za vámi přišla nevěsta, která vůbec neví, kde se svatbou začít, co by byla vaše úplně první rada?

Pavla: Poradila bych jí setkání s naší Luckou 🙂 

Terka: Řekla bych jí, ať si s partnerem sednou a řeknou si, jak moc velkou svatbu chtějí, jestli chtějí 30 lidí, 50, 80 nebo více, protože od toho se pak odvíjí prakticky vše, rozpočet, místo…

Lucka: Poradila bych ji, ať se zamyslí, pro kolik lidí přibližně svatbu chtějí, v jakém stylu a jaký na to mají rozpočet. Tyto tři věci spolu velmi souvisí, protože od toho se už pak odvíjí, jaké svatební místa jim doporučíme.

Kde vás můžou nevěsty potkat naživo a co byste vzkázaly všem, co plánují svatbu na rok 2026?

Od března se můžeme potkat naživo v našem Svatebním ateliéru v Třinci, kde sice nebudeme každý den, protože často jsme v terénu, do toho máme dohromady čtyři malé děti, takže se snažíme čas věnovat i jim, ale po domluvě se rády sejdeme při společné kávě nebo čaji a pokecáme 🙂

Proč Svatby v podhůří doporučujeme?

Doporučujeme profesionály, kteří se nebojí vyhrnout si rukávy a pro dokonalý výsledek klidně celou noc lakovat písmenka lakem na nehty. Holky ze Svateb v podhůří jsou přesně takové – lidské, kreativní, nebojí se improvizace, rozumí emocím i moderním trendům, ale nenechají se jimi pohltit na úkor vašeho osobního příběhu. Pokud hledáte někoho, kdo vám vytvoří svatbu na míru v Moravskoslezském kraji i Polsku, jsou Terka, Pája a Lucka tou pravou volbou.